Problém legálních i nelegálních drog je potřeba řešit systémově a jsem rád, že to i pražští politici vnímají jako nadstranický problém, říká pro PrahaIN.cz národní protidrogový koordinátor.

Po třech v letech v nedobrovolném profesionálním exilu se vrátil do funkce národního protidrogového koordinátora, kterou zastával od června 2010. Oblasti závislostí všeho druhu (nelegální drogy, legální drogy, hazard…) se ovšem věnuje prakticky celý život. Jen málo odborníků v České republice dokáže tak jako on kvalifikovaně popsat, jak moc se drogová scéna nejen v celé republice, ale i v Praze změnila.

Mladí lidé na taneční scéně stále užívají rekreačně extázi nebo mefedron – známý jako droga „mňaumňau”, u každodenních nitrožilních uživatelů je první volbou pervitin. Klesá ale počet lidí, kteří jsou závislí na opiátech, tedy hlavně heroinu: „V roce 2010 jsme měli v Česku okolo 14 000 uživatelů, dnes jich je okolo 4 000,“ říká Jindřich Vobořil. „Většina přešla na buprenorfin nebo subutex, slabší preparát, který má na rozdíl od heroinu stropový efekt, takže se s ním nelze předávkovat – naopak, dá se na něm normálně fungovat.“

Opiáty jsou obecně považované za nejvíce nebezpečné drogy – je tomu tak?

Co se nelegálních drog týče, tak určitě ano. S heroinem je spojena nejvyšší kriminalita, průměrný uživatel potřebuje měsíčně 40 000 korun na jeho pořízení. Kromě toho je heroin násobně více pančovaný – 90 procent z toho, co člověk dostává do těla, jsou látky škodlivější než heroin samotný. Navíc je heroin propojený s organizovaným zločinem. Nejvíce jej sem dovážejí rusky mluvící organizované skupiny a v souvislosti se současnou migrační krizí se může problém ještě vyostřit.

A co marihuana? Mluví se o tom, že je to záležitost spíše starší generace… Že mladí o ní říkají, že je to – podobně jako Facebook – spíše záležitost jejich rodičů.

Konopí už ztratilo punc zakázané látky, lidé jej vnímají jako normalizovanou součást života. Česká republika je stále zemí s největším počtem lidí se zkušeností užívání konopí, v posledních letech ale jejich počet klesá. A co se teenagerů týče: my standardně pracujeme s věkovou skupinou 16–35 let, kde má zkušenost s marihuanou asi 30 procent lidí. Procento těch, kteří ji ale užívají pravidelně, bude zřejmě mnohem nižší.

Kamarád novinář ze Slovenska mi nedávno při návštěvě Prahy říkal: „Na co vy si v Česku stěžujete? Konopí lze koupit v každém druhém klubu, večerky prodávají stovky druhů dýmek a existují speciální obchody s potřebami „pro kuřáky“, ve kterých jsou k dostání bongy, papírky, semínka, šišky s CBD konopím – vy už máte dávno legalizaci za sebou!“

Tahle benevolence je čistě pražskou záležitostí. Různá specifika bychom asi našli i v jiných větších městech jako Brno, Plzeň nebo Olomouc, ale Praha je vždy výraznější než ostatní.

Je některá droga v Praze více „in“?

Kokain. Důvody jsou čistě ekonomické: kokain je oproti ostatním drogám drahý.

Objevují se v Česku taky nové drogy, o kterých se píše v zahraničních médiích? Například mě napadá americký fentanyl (velmi silný opiát, častá příčina předávkování) nebo ruský krokodýl (levná opiátová náhražka, po jejíž aplikaci odpadávají lidem části kůže)?

Specificky tyhle látky se u nás neobjevují, zato je dostupných více syntetických drog, například syntetické THC. Zmínili jsme na začátku rozhovoru mefedron, ten je už léta součást taneční drogové scény. Dnes se třeba velmi často dostávají psychedelika mimo okrajovou skupinu tradičních uživatelů drog na okraji společnosti.

Dnes užívají drogy manažeři v korporátech, podnikatelé, IT specialisté, kteří v nich našli nový stimul pro život. Typický uživatel psychedelických drog nenosí hippie batikované košile, ale spíš vázanku, perfektně střižené sako a značkové oblečení.

Nemohu nevzpomenout výzkumy odpadních vod – v typicky hipsterských čtvrtích, jako jsou Holešovice nebo Karlín, bylo nalezeno výrazně vyšší množství kokainu než kdekoliv jinde v Praze… Jsou to tedy rozdíly nejen mezi městy, ale i mezi čtvrtěmi?

Praha je v tomto smyslu opravdu výrazně jiná. A samozřejmě, ani ona není ve všech místech úplně stejná. Problémových míst je tu více, ať už jsou to některé části Smíchova, Karlína, Václavské náměstí nebo oblast okolo Hlavního nádraží.

Minulý týden jsem se účastnil schůzky s primátorem Prahy a zástupci městských částí, kde jsme právě případ Prahy 5 probírali a hledali způsob, jak situaci vyřešit a Smíchovu v tomto směru ulevit. Veřejnosti je to dost nepříjemné, proto jsme diskutovali různé možnosti, jak celý problém řešit.

A jak?

Problémem jsou místa, kde se uživatelé koncentrují – do parků, kde se scházejí, se pak maminky s kočárky pochopitelně bojí jít. Jedním z řešení je třeba rozptýlit uživatele tak, aby nebyli tolik na očích, ale to je pouze jeden jediný aspekt. Občané si navíc myslí, že uživatele drog může z nějakého místa městská policie ve spolupráci se státní policií vytlačit. To je zásadní omyl, vždy to musí být více intervencí zároveň.

Terénní intervence dokážou vyřešit akutní problém, ale neřeší jev jako takový. Každé kritické místo má jiný důvod, proč zrovna tam koncentrace uživatelů drog je. Řešením je komplex opatření, a jedním z nich může být například nabídka aplikační místností. Problém uživatelů drog je hlavně potřeba řešit systémově.

Nakousli jsme spolupráci s magistrátem. Jaké konkrétní kroky plánujete? Vy jste členem ODS, která je na magistrátu v opozici.

Na toto téma jsem se vždy byl schopen nadstranicky pobavit s jakoukoliv partají. Osobně jsem o tom mluvil jak s vedením ODS, tak s Ivanem Bartošem, tedy vedením Pirátů, vedením lidovců a TOP09. Konkrétně u TOP09 s panem ministrem Válkem a u lidovců s místopředsedou Bartoškem.

V řešení tohoto problému panuje všeobecná shoda. Jsem si jistý, že kdyby v tuto chvíli neprobíhala válka na Ukrajině, tak už určitě děláme spoustu kroků, které budou jasné a viditelné. Ty teď budou muset chviličku počkat, protože ke všemu potřebuji premiéra.

Přesto: které kroky plánujete jako první?

Potřebujeme udělat několik legislativních i nelegislativních zároveň, nelze postupně. Nepočká žádný. Musíme pracovat s již existujícím návrhem zákona, který změní financování prevence a léčby. Musí být jasně vydefinovaný akční plán, což jsou nelegislativní kroky, které schvaluje vláda – to chceme mít hotové do konce dubna.

Akční plán bude definovat spoustu aktivit z oblasti redukce dostupnosti legálních drog – z hlediska prostupnosti prodeje tabáku a alkoholu nezletilým. Vrátíme ke spolupráci s pořádkovou policií, s ČOI a s živnostenskými úřady. Nemám pro to jiné označení než kampaň, nicméně není to kampaň mediální, ale praktické kroky, které veřejnost upozorní na fakt, že Česká republika je stále „zlatý medailista“ v počtu mladistvých alkoholiků – asi 10 procent dětí se pravidelně opíjí a každý den kouří ještě před dosažením hranice 16 let.

Užívání legálních drog navíc koreluje i s drogami nelegálními – pokud nezletilí kouří a pravidelně se před šestnáctým rokem opíjí, mají až osmkrát vyšší pravděpodobnost, že začnou užívat i drogy nelegální.

A co je tedy na pořadu dne v oblasti nelegálních drog?

Máme připraven návrh legislativní změny ohledně konopí. Dlouhodobě zastávám názor, že přísná regulace je logičtější a bude mít právě na skupinu nezletilých větší dopady než absolutní zákazy. To se týká jak dostupnosti konopí, tak eliminace černého trhu.

Chceme provést robustnější analýzu zákona o hazardních hrách a jeho dopadu, chceme se věnovat také online hazardu, jehož podíl od doby vzniku tohoto zákona narostl ze zhruba 5 procent na současných 50 procent. To je úplně nová situace, se kterou se budeme muset vyrovnat.

Nebylo by třeba také sjednotit přístup? Na jedné straně si v Praze koupíte CBD nebo kratom v nápojovém automatu, na druhé straně v Bruntále byl vydavatel časopis Legalizace odsouzen za to, že o konopí psal.

Trestní zákoník je věc sama o sobě. Bylo by asi dobré otevřít téma postihů za činy, které nejsou společensky tolik nebezpečné. To je ale běh na dlouhou trať, bude se muset pracovat se systémem odborného vzdělávání soudců a justice obecně. Záležitost s konopím je v médiích probírána velmi často, ale jedná se také o již zmiňovaná psychedelika, o kterých se vede velice silná odborná diskuze.

Příklad automatů s CBD a kratomem je samozřejmě extrémní. Jejich provozovatelé si nespočítali, že je to velmi krátkozraké. Investují spoustu peněz a nepočítají s tím, že určitá regulace musí přijít. Ta přichází na trh s každou komoditou, která je schopna ovlivňovat lidské vědomí. Tak jako dnes nedostanete v automatu cigarety, neměli byste si v nich koupit ani kratom nebo CBD – což látky ovlivňující vědomí rozhodně jsou.

Na druhé straně když manželský pár dostane velmi vysokou trestní sazbu za rituály s ayahuaskou, on 8,5 roku, manželka 5,5 roku, to mi přijde jako extrémně přehnaný trest. Prostě celý systém nejen postihů, ale vůbec přístupu k drogám je potřeba revidovat a dostat jej do 21. století.