Německo má jednu z nejpřísnějších protidrogových politik v Evropě. Jenže časy se mění. A u našeho souseda se teď aktuálně hovoří o legalizaci marihuany. V postoji k drogám je to docela velká změna. Důvodů je několik. Na černém trhu sežene trávu skoro každý, restrikce proti kuřákům konopí nezabírají. A tak místo represe bude lepší spotřebitele i obchod s marihuanou kontrolovat. Navíc daně z obchodu s touto drogou mohou do německého rozpočtu přinést pěkných pár miliard eur.

Diskuse o legalizaci, respektive nějaké formě regulovaného obchodu s marihuanou, se po kratší odmlce rozjíždí i u nás. Důvody jsou obdobné jako v Německu, restrikce nepomáhají, lidé hulí ostošest, a tak je lepší mít takové dění pod kontrolou. Třeba v coffee shopech, jako je tomu v Nizozemsku. Tamní zkušenosti navíc ukazují, že tato forma regulace dost výrazně před konzumací drog chrání děti, snižuje kriminalitu a tak dále. O miliardách do státního rozpočtu nemluvě. Jistou formu „legalizace“ dokonce připouští s menší opatrností i staronový národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Více k tématu najdete v hlavním rozhovoru tohoto čísla Hrotu.

Německo je odvážné ve změně přístupu k měkkým drogám, škoda že jeho vedoucí činitelé v sobě neobjevili podobnou vlastnost v přístupu k válce na Ukrajině. O jejich nerozhodnosti ve stylu „dodáme Ukrajincům, co potřebují, anebo víte co, nakonec nedodáme“ a podobně se toho napsalo hodně. Jenže karma je zdarma. A Němci teď zjišťují, že mají doma docela velkou ruskou enklávu a z ní značná část podporuje Putinovu agresi na Ukrajině. A Němci moc nevědí, co s tím.

V době covidové pandemie to byl pro většinu e-shopů skvělý mejdan. Všichni seděli doma, skoro nikam nemohli, a tak objednávali přes internet, co to šlo. Tržby e-commerce rekordně rostly a zasvěcenci mluvili o nástupu nového, e-commerce věku. Jenže covid skončil, zázračný růst tržeb je pryč a firmy s nízkou ziskovostí bojují o život. Nikdo z oboru si asi takto ten nástup e-commerce věku nepředstavoval.

I když Rusko odstřihne Česko od dodávek zemního plynu, domácnosti s největší pravděpodobností tento dramatický vývoj nezaznamenají, stále budou mít čím topit a na čem vařit. Již dnes se ale na odchod od ruského plynu připravují velká česká města, třeba Praha nebo Brno. Vhodnou náhradou za plyn mají být mimo jiné bioplyn nebo tepelná čerpadla. Zda takové plány budou fungovat, ukáže až praxe. Již teď je ale jasné, že změna orientace z plynu na jiné zdroje energie vyjde na miliardy korun.

V novém Hrotu najdete i jiné texty a nové informace. Třeba o tom, že ministerstvo zdravotnictví v době covidové pandemie chybovalo, kde mohlo. V ohrožení byla i osobní data lidí nakažených covidem-19. Nebo o tom, jak dobrý by býval mohl být ten letošní rok, nebýt Putina. Příjemné čtení.