V době, kdy vzrůstá trend přírodních produktů a parabeny jsou na černé listině, se naše přední vývojářka kosmetiky Lenka Průšová nebojí mluvit o tom, že pokroková a funkční chemie toho s pletí mnohdy zmůže víc než příroda. A že proklínané parabenní struktury najdete třeba i v borůvce.

Jak se díváte na neutichající válku proti parabenům? 

Vytáčí mě, když se někde napíše, že parabeny jsou karcinogenní nebo mutagenní. Mnohdy takoví pisatelé ani nevědí, co to přesně znamená! Mám ráda spravedlnost a fér přístup a dobře vím, že za rozhodnutím o používání parabenů stojí tým špičkových odborníků, obvykle toxikologů, z Vědeckého výboru pro bezpečnost spotřebitele (SCCS). Oni parabeny několikrát prověřili, udělali spoustu studií a zjistili, že v určitých koncentracích není důvod k obavám. Nejsou to hlupáci a vědí, co dělají. Pokud se povolené koncentrační limity dodrží, produkty jsou bezpečné. Mně na tom nejvíc vadí pohrdání autoritami. Člověk, který se celý život zabývá toxikologií, je najednou svržen blogerkou, která v tomhle oboru nemá vzdělání, neumí interpretovat vědecká data, a navíc napíše nepravdu – například že parabeny jsou jedovaté a zdraví ohrožující.

Celou kampaň proti parabenům ale odstartovaly v roce 2004 závěry profesorky Philippy Darbre, která se svým týmem objevila zbytky parabenů po biopsii v nádorech prsů pacientek.

Ano, tehdy se tam našla látka, která měla strukturu velmi podobnou struktuře parabenů. Zároveň, pokud vím, ve studii nebyl prokázán původ látky. Není tedy jasné, odkud se látka vzala a jestli je její původ v kosmetice. Je skvělé, že i takové studie jsou, protože právě tato fakta jsou důvodem k přezkoumání stávajícího stavu, jestli je vše v pořádku. Od té doby se ovšem parabeny zkoumaly mnohokrát a s celkem jasným závěrem. Je taky dobré vědět, že látky s parabenovou strukturou se nachází i v ovoci, například v borůvce nebo malině. To ale není tak atraktivní téma, o tom se nemluví. 

Mají tedy podle vás parabeny v kosmetice místo, nebo je jejich éra definitivně u konce?

Celá ta hysterie kolem nich je důsledek mediální masáže. Podle mého názoru své místo v konkrétním spektru kosmetických produktů určitě mají. Používají se, aby výrobky byly mikrobiologicky stabilní. Dokonce existuje Nařízení Komise EU z roku 2013, které zakazuje na obalech výrobků používat tvrzení „bez parabenů, bez silikonů“ s tím, že je nepřípustné očerňovat legálně používané složky. Výrobci, kteří to na svých produktech uvádějí, zcela vědomě porušují zákon.

Co mě ale deptá nejvíc, je domácí výroba kosmetiky, a hlavně to, že se pak takové produkty prodávají třeba na vánočním trhu. Je třeba si uvědomit, že jde o výrobky, které v podstatě nikdo nekontroluje, vyrábějí se v prostorách, které jsou na míle vzdáleny kosmetickému provozu. Nikdo tedy neschválil jejich bezpečnost. Já sama jsem si pár takových „home made“ produktů koupila a ze zvědavosti jsem udělala mikrobiologický rozbor. Zhruba 75 % z nich v sobě mělo kvasinky nebo plísně.

A co třeba označení „cruelty free“ neboli obrázek přeškrtnutého králíka informující o tom, že produkt nebyl testován na zvířatech? 

Je naprosto zbytečné ho na výrobky dávat, protože v Evropské unii se na zvířatech dávno testovat nesmí, v Česku se dokonce posledních asi třicet let nic netestovalo. Kdo si chce tenhle certifikát zaplatit, ať ho má, jsou to jeho peníze, ale rozhodně neplatí, že kdo nemá na krému „škrtnutého králíka“, patří automaticky mezi zločince týrající faunu. Koncový spotřebitel to ale obvykle neví.

Objevují se i názory, že se místo parabenů používají jiné konzervanty, které jsou vlastně stejné, jen je lidé neznají a neumí si – na rozdíl od parabenů – zapamatovat jejich název.

Ano, například phenoxyethanol nebo imidazolidinyl urea. Pokud výrobek obsahuje vodu a neobsahuje parabeny, je tam na 99 % jiný konzervant. Pro představu – já sama, když jsem s parabeny pracovala, dávala jsem do produktu množství 0,03 %, někdy dokonce 0,01 % a stačilo to. Jiné konzervační látky se používají v mnohonásobně vyšších řádech, tedy desetiny procent až procenta. A čím více jsme vystaveni nějaké látce, tím víc roste pravděpodobnost, že nám bude časem vadit. Stejně tak jako u potravin. Citron v čaji nám nevadí, ale pokud sníme půl kila, osypeme se.

Typickým případem byly tzv. MITy neboli konzervant methylisothiazolinone. Zhruba před deseti lety, kdy se kvůli marketingu přestávaly parabeny používat, spousta výrobců konzervovala právě s využitím MITy. Byly úplně všude a v takovém množství, že na ně začala vzrůstat citlivost a alergie. A protože všechny tyto nežádoucí reakce jsou příslušnými evropskými institucemi monitorovány, logicky zasáhla Evropská komise a byla vydána jejich regulace. Jsem přesvědčená, že nebýt takové mediální masáže ohledně parabenů, spousta aktuálně využívaných konzervačních látek by v kosmetice vůbec nebyla.

Vy sama s parabeny pracujete?

Už tolik ne, spíš je používám výjimečně. Mimo jiné i proto, že bych tím výrobek obchodně naprosto odstřelila. Kdyby parabeny nebyly u spotřebitelů na černé listině, dávala bych je zřejmě i více. U některých výrobků ale alternativa není možná, tam je pak použít musím listina nelistina.  

S takovým postojem musíte mít spoustu kritiků…

Jasně! Stačí se podívat do zpráv na mém Facebooku… Pokud se mnou člověk diskutuje a dá mi relevantní podložené argumenty, je to v pořádku. Ale když mě o své pravdě přesvědčuje někdo, kdo viděl chemii naposledy na základce, to fakt neberu. 

V souvislosti s chemickými látkami v kosmetice se teď hodně mluví i o jejich vlivu na životní prostředí… 

Každá kosmetická ingredience má bezpečnostní list a v něm uvedenou takzvanou biodegradabilitu, rozložitelnost. Možná by se někteří spotřebitelé divili, jak vysokou ji mají například sulfáty (SLS) používané hojně ve sprchových gelech a šamponech, jde až o 80 %. Ale třeba těkavý silikon cyclopentasiloxan obsažený například v odličovacích vodách už rozložitelný není, a tudíž se nesmí používat do produktů, které se oplachují a míří do odpadu. Taková zjištění jsou samozřejmě ku prospěchu věci a já je respektuju. Je správné, že se tím vědci zabývají. Já třeba na naše produkty často nepoužívám krabičky, i když v nich vypadají líp a asi by se líp prodaly, ale co uděláte po nákupu s krabičkou? Vyhodíte ji. Tak co s ní? To je pro mě příklad smysluplné udržitelnosti, ale je třeba dát si práci a lidem to vysvětlovat.

Na jaké ingredience sázíte vy?

Teď hlavně na kanabidiol neboli CBD. Jsem přesvědčená, že má obrovskou budoucnost. Jde o nepsychotropní látku, která patří do skupiny kanabinoidů obsažených v rostlinách konopí, zejména v tom technickém. Zjednodušeně řečeno: vyvolává regenerační procesy v kůži a umožňuje její správnou fyziologickou funkci. Skvělé jsou i rostlinné kmenové buňky i kyselina hyaluronová – mám ji ve všech produktech, které pod značkou, pro kterou pracuji, vyvíjím. Je to aktuálně nejlepší hydratační látka vůbec. 

Česko je v oblasti výroby kyseliny hyaluronové světovým lídrem. Kupujete ji u nás?

Je pravda, že 90 % světové produkce kysaliny hyaluronové se vyrobí u nás, ale já pro ni jezdím do Jižní Koreje, kde ji nechávají fermentovat a naštěpit do ještě menší molekulární hmotnosti než v Česku. Taková pak nejsnáze proniká k bazální vrstvě kůže a dosahuje nejlepších výsledků.

Zdroj: časopis Glanc, Lenka Průšová – vývojářka kosmetiky