Čtenářská obec zná karlovarského rodáka Jindřicha Krásu jako redaktora konopných časopisů a překladatele. Teď se navíc zapsal na seznam českých spisovatelů, a to svým knižním debutem Praha zkouřená. Ve středu 6. prosince od 18 hodin má navíc besedu a autogramiádu v Městské knihovně Loket, kde bude vyprávět o trnité cestě k jednomu příběhu.

„Původně jsem byl přesvědčený, že tohle bude moje jediná autorská kniha, kterou kdy dokončím, ale díky pozitivním ohlasům od čtenářů začínám přemýšlet o pokračování. Ale také je možné, že případná další kniha bude úplně z jiného soudku.“ svěřil se Krása.

Jak jste se vlastně dostal ke psaní? A co byly vaše první autorské krůčky?
Pár měsíců po přestěhování do Prahy jsem si začal přivydělávat jako externí spolupracovník herního časopisu Score. Kromě psaní textů ze světa počítačových her, v němž jsem v té době trávil hodně času, jsem dostal neocenitelnou školu práce s textem od legend Mikoláše Tukana Tučka a Honzy Bludra Modráka. Ve Score jsem po pár letech skončil, a když mě osud v roce 2011 přinutil k návratu do Varů, dostalo se mi u kamarádky do rukou české vydání holandského časopisu Soft Secrets. V něm jsem narazil na nabídku práce redaktora pro psaní článků o počítačových hrách, což mě u časopisu o konopí sice překvapilo, ale přesto jsem je oslovil. Plácli jsme si a tím se pro mě psaní a překlady staly stoprocentní obživou.

Praha zkouřená je vaše knižní prvotina? O čem vlastně je?
Podtitul knížky je Deník dealera, což asi mluví za všechno. V kostce knížka vypráví příběh o mladém muži, který se na přelomu tisíciletí přestěhuje z ospalých Varů do obrovské, životem pulzující Prahy s cílem sehnat super job a vydělávat velký peníze. Protože je ale realita snům obvykle vzdálena víc než moře od Petřína, využije svých zkušeností ze západu Čech a začne si přivydělávat občasným prodejem drog, které sám, ve větší než malé míře, také užívá. A i přes občasná zakopnutí se mu poměrně dlouho vede velmi dobře a jeho byznys roste. Každá pohádka má ale svůj konec.

To zní zajímavě. Ale proč by po této knize měl sáhnout čtenář z Karlovarského kraje?
Jak už jsem říkal, mladík svou pouť dospělým životem začíná právě v městě léčivých pramenů na úpatí Krušných hor a často se do něj vrací. Někdy z osobních důvodů, někdy z obchodních, ale pokaždé je jeho pobyt něčím okořeněný. A čtenáři z „kraje úplně nejhoršího ve všem“ díky tomu spatří jim známá místa v novém světle, budou moci nahlédnout do zákoutí, o jejichž existenci měli většinou jen mlhavé tušení, případně zavzpomínat na dobu, kdy mobilní komunikaci vládla tlačítková Nokia 3310.

Máte takzvaně v šuplíku nějaké příběhy, ze kterých by mohla vzniknout další kniha? Ta první se sama k pokračování lehce přiznává.
Původně jsem byl přesvědčený, že tohle bude moje jediná autorská kniha, kterou kdy dokončím, ale díky pozitivním ohlasům od čtenářů začínám přemýšlet o pokračování. Ale zatím je to ve fázi, kdy mi občas bleskne hlavou nějaká idea a já si ji uložím pro pozdější zpracování. Je ale také možné, že případná další kniha bude úplně z jiného soudku.

Proč jste si vybral zrovna téma drog a jejich prodeje a všeho s tím spojené?
To je dobrá otázka. Když tak o tom přemýšlím, tak já si to téma nevybral úplně vědomě. Jednou jsem se probudil uprostřed noci, a prostě to bylo v hlavě. Kompletní. Teda ne úplně, to by bylo moc jednoduché, ale základní kostra, začátek, téma, hlavní postava. A hlavně nutkavý pocit, skoro až jistota, že za tímhle musím jít.

Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste začal psát ten příběh?
Vybavuju si, že jsem vzal do ruky papír a chtěl si poznamenat pár základních věcí, ale dělal jsem si poznámky vlastně až do dalšího večera. Ten příliv nápadů a energie z něj pramenící, to bylo něco neuvěřitelného. Během práce na knížce se mi to stalo ještě několikrát. Obvykle když jsem nevěděl kudy kam a psaní třeba i na několik týdnů přerušil, pustil vše z hlavy a byl přesvědčený, že už se ke knížce nevrátím.

Potom obvykle těsně před usnutím nebo pozdě v noci dorazila múza a já měl najednou v hlavě nalajnované, jak pokračovat a kam příběh rozvinout. S tou múzou a inspirací je to podle mě, a určitě i podle jiných tak, že když ji člověk potřebuje, chce a prosí, aby dorazila, tak i kdyby stál na balkoně ve čtrnáctém patře a vyhrožoval jí, že skočí, bude se koukat jinam. A když na ni zapomene a začne řešit úplně nesouvisející věci, dá mu pěstí mezi oči a jemu se rozsvítí.

Co pro vás bylo nejnáročnější v celém procesu tvorby této knihy?
Právě ty okamžiky, kdy jsem psal a psal a najednou, třeba v půlce odstavce, tma a já neměl tušení, jestli se vůbec někdy rozsvítí. Časem mi ale došlo, že nemá smysl věci lámat přes koleno, že si stačí udělat pauzu a získat trochu odstup.

A je náročnější knihu napsat nebo vydat?
Jednoznačně vydat. Kdybych měl vyprávět celou anabázi, stačilo by to asi na kratší novelu. Od vydání vlastním nákladem jsem upustil, protože dostat se do knihkupectví, když za vámi nestojí nakladatelský dům se smlouvami s distribučními společnostmi, je prakticky nemožné. No a první nakladatelství, které jsem oslovil, sice mělo zájem, ale takový ten s dovětkem možná. Řešilo se to tenkrát asi devět měsíců, než jsme vše definitivně odpískali. Naštěstí jsem jako další oslovil pražské ArtPorte, kde jsme se domluvili téměř okamžitě. Od první dohody k vydání ale vedla ještě několikaměsíční, doslova strastiplná, cesta. Navíc psaní je pro mě zábava, ten zbytek vůbec ne.

Děláte teď na něčem novém?
Co se psaní knih týká, čekám na múzu. Možná ji dost vyčerpávám tím, že píšu různé články pro web casopisroots.cz. To je ale nutnost, protože publikování knih u nás uživí jen několik autorů.

Kolem psaného textu se pohybujete už několik let. Ať už jako tvůrce časopisu Roots nebo jako překladatel. A tak by mě zajímalo, co jste vlastně přeložil za publikaci a můžeme na ni narazit?
Jako překladatel jsem se věnoval především článkům o přírodě, rostlinách, ekologii a pěstování pro různé časopisy a weby, kterých jsem za ta léta přeložil už stovky. A pokud se ptáte vyloženě na knihy, tak nejrozsáhlejší a nejzajímavější byla Weedology – Vše o pěstování konopí od Philipa Adamse, nejzábavnější, naproti tomu malinké dílko It´s just a plant amerického autora Ricarda Cortése, na níž jsem pracoval zdarma a jedinou odměnou, která mě ale nesmírně potěšila, byl originální výtisk s věnováním.

Co plánujete teď? Další knihu, překlad, nebo trochu klidu?
Na klid nemám čas. Pořád se něco děje a já mám spoustu nápadů, které chci realizovat, navíc se snažím co nejvíc věnovat svému synovi Lukášovi. A samozřejmě knize a webu prahazkourena.cz, na kterém pomalu plníme eshop a máme s ním do budoucna velké plány.

Autor: Barbora Šmudlová