K nadměrné kriminalizaci dochází, když stát přijme vágní, široce formulované a neuvěřitelně těžko vymahatelné zákony, které vytvářejí nepřeberné množství trestných činů.

Vzhledem k neodmyslitelným nedostatkům těchto zákonů vedou při vyhlášení k rozsáhlé kriminalizaci občanů, kteří neúmyslně či nevědomě porušují zákon.

Domnívám se, že tento termín přesně ilustruje, co se stane, pokud zákon o konopí pro soukromé účely podepíše prezident v jeho současné podobě.

Tentýž správce zákona, ministerstvo spravedlnosti a nápravných služeb, nedávno připustil, že „mnoho aspektů projednávaných předpisů je stále nejasných, včetně příslušných povolených množství a mnoha definic zákona, v první řadě jde o otázku jako k tomu, co tvoří soukromý prostor“.

Ministerstvo poznamenalo, že nařízení, která budou následovat, vyjasní všechny nejasnosti, nicméně zůstává znepokojivé, že návrh zákona je tak pozdě ve hře stále nepřesný. Až bude zákon nakonec podepsán, lze očekávat přehršel právních námitek ohledně výkladů zákona a v nejhorších případech trestání občanů za neúmyslné nebo náhodné porušení zákona.

A co je ještě důležitější, paragraf 2.1(b) návrhu zákona stále nesprávně zakazuje prodej konopí pro soukromé použití. Ve vysvětlující poznámce po veřejných připomínkách k návrhu zákona v Národní radě provincií ministerstvo spravedlnosti jasně uvedlo, že „konopí nelze koupit ani prodat“ a že konopí lze „získat pouze od někoho jiného – nikoli však zaplacením“. jim za to“. V zásadě pak ministerstvo předvídá kontext, ve kterém jednotlivci, kteří pěstují konopí v rámci parametrů zákona, budou svobodně dávat produkty těm, kteří hledají konopí pro soukromé použití – jakousi „komunitu pro sdílení konopí“.

Nemusím zdůrazňovat, jak je to nepravděpodobné. Ve skutečnosti je takový zákaz v příkrém rozporu s novými údaji o nekomerčním chování při pěstování konopí. Výzkum publikovaný v International Journal of Drug Policy o nekomerčním pěstování konopí ve Španělsku zjistil, že mnoho nekomerčních pěstitelů pěstuje konopí, aby ušetřili peníze, a jako takoví, vzhledem k času, úsilí a zdrojům, které jsou do pěstování konopí vynakládány, pravděpodobně se zapojí do podnikatelského chování s dodatečnými produkty, které pěstují – tj. tím, že konopí prodají ochotným kupujícím, spíše než aby je jednoduše rozdali.

Ještě znepokojivější je, že zákazy prodeje konopí, vezmeme-li v úvahu socioekonomické rozdíly v Jižní Africe, lze chápat pouze jako předsudky, ne-li diskriminační.

Zde ministerstvo zdánlivě zapomnělo, že velké části obyvatel Jižní Afriky žijí v chudých a marginalizovaných komunitách – většinu tvoří černoši.

Mnoho z těchto jedinců hledajících konopí pro soukromou spotřebu nemá potřebné zdroje a znalosti k pěstování vysoce kvalitního konopí. Je nevyhnutelné, že bez jiné možnosti si tito jednotlivci pravděpodobně koupí své konopí od ochotných prodejců, čímž automaticky kriminalizují jejich snahy o soukromou konzumaci konopí.

Naproti tomu příslušníci bohatších komunit budou moci pěstovat vysoce kvalitní konopí pro vlastní soukromou potřebu a budou tak činit ve svých vlastních soukromých prostorách.

Pokud tedy vláda bude nadále zakazovat prodej konopí pro soukromé použití, nebude existovat žádná legální cesta k získání konopí pro jednotlivce, kteří nemohou pěstovat své vlastní konopí, většina z nich v marginalizovaných komunitách, nebo najít někoho, kdo je ochotni poskytnout konopí zdarma.

Nejen, že to představuje diskriminační zákonodárství, ale také to zasévá semena pro přílišnou kriminalizaci osob z méně bohatých a marginalizovaných komunit.

Vláda by měla přehodnotit svůj zákaz prodeje konopí pro soukromé použití.

* Maposa je politicko-ekonomická spisovatelka a ředitelka Surgetower Associates, specializované poradenské společnosti pro veřejnou politiku, podniky a zahraniční záležitosti.

Cape Times