Lékaři mu diagnostikovali chronické onemocnění střev i kloubů. Šestatřicetiletý Filip z Plzeňska už vyzkoušel různé druhy léčby, žádná mu však dlouhodobě nezabrala. Od každodenních bolestí mu alespoň pomáhá konopí.

První problémy se u něj objevily už ve dvaceti letech. „Měl jsem průjmy, zvracel, trpěl jsem nevolnostmi,“ vzpomínal Filip, který chtěl zůstat v anonymitě, redakce ale jeho celé jméno zná.

Protože pracoval v gastronomii, doktoři si nejdřív mysleli, že chytil něco v zaměstnání. Vyšetření nic takového nepotvrdila. Až po čtvrt roce zjistili, že má Crohnovu chorobu. Zjednodušeně řečeno jde o autoimunitní nemoc, jež postihuje střeva a nedá se vyléčit. „Dostal jsem kortikoidy. A k nim ještě léky na potlačení imunity,“ řekl Filip.

Jenže se dostavily vedlejší účinky. „Byl jsem zavodněný, hodně nateklý. Na psychice mi to rozhodně nepřidalo. Jak jsem byl mladý, tak jsem léky vysadil,“ přiznal. Zpětně své rozhodnutí vidí jako hloupost.

Choroba se totiž znovu přihlásila o slovo a on zkolaboval. „Naštěstí se začalo mluvit o biologické léčbě, kterou mi nasadili,“ doplnil.

I ta ovšem po dvou a půl letech přestala zabírat. Zdravotnímu stavu nepomohl ani velký stres, který zažíval v zaměstnání. Jako kuchař pracoval i šestnáct hodin denně. „Když přišel covid, naskočil jsem do sociálních služeb a dělal brigádu v domově pro seniory a lidi s postižením. V gastronomii jsme neměli žádnou jistotu,“ vysvětlil změnu profese.

Život se Filipovi ale předloni znovu zkomplikoval a skončil v nemocnici. „Střevní potíže se zhoršily. Do toho mi začaly otékat klouby,“ pokračoval.

A přišla další diagnóza – revmatoidní artritida. Jde opět o nevyléčitelné autoimunitní onemocnění, jež napadá klouby. „Po areálu jsem se pohyboval s chodítkem. A najednou jsem pochopil, jaké to musí být pro klienty domova těžké,“ porovnal.

Bolesti neustupovaly, spíš se stupňovaly. „Zase jsem dostal kortikoidy, k nim přibyla antibiotika,“ vracel se v čase. Protože už medicína nenabízela jiné alternativy, rozhodl se vyzkoušet konopí.

Dostal se ke Štěpánu Bejvančickému, jenž působí jako primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení plzeňské fakultní nemocnice a specializuje se také na léčbu bolesti. „Na předpis dostávám kapsle, extrakt a také drcenou rostlinu, kterou si dávám do vaporizéru,“ vyjmenoval Filip.

Když inhaluje, přijde podle něj úleva od křečí nebo akutních atak téměř okamžitě. „Každému ale vyhovuje a zabírá něco jiného. Kdybych neměl tohle, vrátil bych se k analgetikům. Ta jsou podle mě návykovější,“ doplnil.

Dobře si přitom uvědomuje i možná rizika. „Hranice mezi závislostí je tenká. Znám lidi, kterým se rozjely nějaké psychické problémy, k nimž měli předpoklady. V takovém případě se musí věc okamžitě řešit s doktorem,“ podotkl.

Do ambulance lékaře Bejvančického míří obvykle pacienti, kteří stejně jako Filip už vyzkoušeli běžně dostupné medikamenty. „A buď jim nepomohly, nebo jim po nich není dobře. Proto hledají další cestu,“ vysvětlil.

Upozornil, že specialisté mohou konopí předepisovat pouze na vybraná onemocnění. Nejčastěji jde o silné bolesti zad, hlavy či jiných částí těla, dále některé neurologické obtíže. Bejvančický odhadl, že v celém Plzeňském kraji tuto možnost využívají pouze desítky lidí.

Klára Mrázová